Historie domu číslo 10 v osadě Kladné

Nejstarší pozemková kniha, ve které lze sledovat dějiny tohoto domu, byla založena v roce 1604. K roku 1604 se uvádí, že majitelem dvora je Filip Prokeš. Filipovým otcem byl Jakub Prokeš, po němž dvůr (rozuměj hospodářskou usedlost) zdědil. Usedlost tedy existovala již před rokem 1600, kdy na ní hospodařil Jakub Prokeš. Filip Prokeš zemřel roku 1606. Jeho dvůr sestával z obytného domu se zařízením. Hospodářství obnášelo pole, louku, 2 tažné voly, 2 býky, 2 staré koně, 3 krávy, 4 ovce a 2 jehňata, 1 starého a 4 mladé vepře, 9 slepic a kohouta. Zásoba obilí : 6 korců žita, 8 korců ovsa, 2 korce ječmene (1 objemový korec cca 93,6 litrů). To vše bylo ceněno sumou 216 kop grošů míšeňských. (Opis z knih z Oblastního archivu v Třeboni)

Dle dostupných informací dvůr prošel rekonstrukcí a přestavbou ještě v roce 1871. Dvůr se stále dědil v jedné rodině až do roku 1945, kdy byl zkonfiskován. Až v roce 1953 se zde přihlásila k trvalému pobytu rodina Kubátova s dcerami. Od těchto byl dvůr v neutěšeném stavu koupen v roce 1995 naší rodinou. Z počátku došlo jen k zajištění dvora, aby déle nechátral. Poté jsme s manželem přemýšleli, jak s nemovitostí naložit a zachránit, co z ní zbylo. V tuto chvíli se nedal dvůr užívat k bydlení, ani k rekreačním účelům. S pomalou rekonstrukcí jsme začali v roce 1997. Nebyla zde elektřina, kanalizace ani voda. Teprve v roce 2002 jsem se sem přistěhovali a dům konečně začal opět pomalu ožívat.

Dnes zde bydlíme – Ludmila a Milan Ticháčkovi a 2 synové Milan a Martin. Hospodářství dnes obnáší: louku, obnovený sad kolem domu, pastvinu, nový rybník s rybami a vodní želvou, beránka, ovce a jehňata, slepice, kohouta, psa, kočky, suchozemskou želvu, papoušky.

V roce 2007 po dlouhých úvahách prošel dům další rekonstrukcí a přestavbou levé části dvora, kde jsme vybudovali tři apartmánové prázdninové byty pro všechny, kdo chtějí přičichnout ke starým časům a ochutnat život na vsi. V přízemí vznikla keramická dílna, v níž si každý může zkusit staré poctivé řemeslo. Doufáme, že každý, kdo u nás byl, odjížděl s úsměvem na tváři a milou vzpomínkou. Jsme rádi, že dvůr opět žije a i Vy se můžete alespoň na chvíli stát jeho součástí.


Pro představu, jak jsme začínali: